přijímačky roadtrip: 21.3. Liberec // 5.-7.4. Ostrava

Ahoj, ahoj.

Je to víc jak měsíc, co jsem chtěla tenhle článek publikovat, ale shit happens, měla jsem dost práce se školou, sama se sebou a tak. Takže tohle je můj roadtrip po přijímačkách vol.2

22.3.2016

Tak jsem se včera odpoledne vrátila z Technické univerzity v Liberci, kde jsem dělala talentové zkoušky, na textilní fakultu na obor Textilní a oděvní návrhářství. To, že tam budu dávat přihlášku, byla víceméně dost rychlá a nárazová záležitost - rozhodla jsem se vážně z hodiny na hodinu a přihlášku posílala dvacátýhoosmýho asi v sedm večer. No a asi tak nějak vypadala asi moje příprava... Měla jsem asi 16 prací z Prahy, kde jsem byla v lednu, takže jsem využila ty. A na samotný talentovky jsem se prakticky nepřipravovala vůbec, protože se mi to zdálo zbytečný.

První úkol byla kresba zátiší, věc, kterou děláme ročně už od prvních let v lidušce. Nicméně to zátiší samo o sobě vypadalo docela katastrofálně. Tím chci říct, že to bylo asi tak, jako kdyby někdo měl pytel plný dreků a tam ho vysypal na stůl a prostě čus a kreslete. Měla jsem docela štěstí na úhel, protože jsem tam neměla moc skla na kreslení. Ale abych byla upřímná, tak to co jsem viděla u ostatních, myslím, že to moje bylo vážně asi jedno z těch lepších... :D

Další dva úkoly spolu tak nějak souvisely, a to, že byly na téma Dialogy tvarů. Byla to malba a prostorový objekt. No když jsem to téma uslyšela poprvé, tak jsem se docela zděsila a jen si říkala, že mám na tyhle abstraktní témata docela smůlu. Nakonec jsem se s tím, myslím, poprala docela dobře. Říkala jsem si prostě, že to je rozhovor. Rozhovor nějakých tvarů. S tím jsem se taky myslím poprala dobře. Upřímně jsem měla i "přítele na telefonu" aka jsem psala dlouholeté kamarádce o drobnou pomoc, nahodila jsem svý nápady a ona mi defacto řekla co je nejlepší... :D

Při práci na prvním úkoli - zátiší, si nás postupně tahali na pohovor. Z toho jsem měla docela hrůzu a jak se ukázalo, docela právem. Nepříjemný prostředí, nepříjemný lidi, divný dotazy a tak vůbec. Měli jsme svoje práce vyskládat na dva velký stoly, oni se na ně podívali asi tak na tři sekundy a pak se ptali na takový random věci, od kuď sem, kde studuju, dream job a tak. No a mezitím se ptali na takový divný věci, moc už si nepamatuju co, ale docela mě to rozhodilo....

Z přijímaček jsem ocházela jako první a odcházela jsem z vážně dobrým pocitem, ale. Tady přichází to ale. Asi týden od přijímaček se na stránkách objevily výsledky a... no splnila jsem bodovou hodnotu, to jo. Ale jsem jen kousek nad tou hranicí  a do celkovýho počtu mám docela daleko. Mám 20 z 35 možných, hranice byla 15.

5.-7.4.2016

Ostravská univerzita v Ostravě, obor kresba. Na tuhle školu jsem si dávala přihlášku taky na poslední chvíli a už ze začátku jsem měla docela dobrý pocit. Do půlky března jsem měla odeslat domácí práce. 25 kusů, takovej mišmaš, snažila jsem se tam dát od všeho něco. Na konci března jsem měla výsledky, z domácích prací jsem měla 10 z 10 bodů, takže adieu a jede se do Ostravy. 

První úkol, portrét a figura. Portrét dobrý, figura ne. Figura mě bytostně nebaví, takže jop, co dodat. Další úkol bylo libovolné zpracování dvou témat - cirkus a bouře. Tyhle témata nám řekli už první den, takže každý mohl popřemýšlet, co udělat, což bylo hodně fajn. Rozměry papíru, na který jsme to měli dělat, byl A1. Docela velký formát, na který nejsem uplně zvyklá dělat. 

Na cirkus jsem dělala nejdřív takové siluety a pak černobílou hlavu klauna/ky (?). Jedeme dál, na bouří jsem dělala vyloženě abstrakci.

Při těhlech úkolech nás brali na pohovor. Měla jsem u něj respekt, z dobrýho důvodu, ale nakonec to bylo vážně ok. Vedoucí ateliéru je takovej starej páprda, ale byla s ním sranda a byl fakt v pohodě. Při pohovoru se ptali hodně na práce co jsem tam posílala, docela bych řekla, že se jim líbily. Pak na takovou klasiku, co studuju, kam jsem dávala přihlášky, dream job,...

Asi dva dny na to, jsem dostala výsledky a nic moc. Docela zklamaná jsem byla. Měla jsem 60 bodů z 90 možných, hranice byla 70. 10/10 domácí práce, 20/30 pohovor, ale 30/60 práce, co jsem dělala tam. Vážně nevím, co jsem tak pokonila na tech pracích tam.

Anyway z toho všeho vyplívá, že jsem buď nešika, nebo nevím. :D V květnu jedu na přijímačky do Prahy na dějiny umění a ještě chci poslat přihlášky na arts management. 

Spíš se ale teď zaměřuju na něco v zahraničí. Chtěla bych na někam vyjet, tak snad...

something new is coming // pocity maturanta

Zdravím!
Dneska jsem nešla do školy, oběd se mi vaří a stihla jsem zkompletovat jedny otázky k maturitě, takže se to jeví jako ideální čas napsat další článek.
Ještě teď si pamatuji, jak jsem v páté třídě nervózně psala přijímací testy na gymnázium a byla skálopevně přesvědčena, že přece na tu školu nemůžu být přijata. Vážně myslím, že jsem neměla ani tušení, co se za těch osm let může stát. Jak moc velký změny se můžou stát.
Jediný co se asi nezměnilo, je můj přístup k učení. Vždycky jsem to měla tak nějak na háku, i když nebudu lhát, někdy se mi den před testem sevřel žaludek a já se snažila vymyslet plán, který mě spasí.
Poslední středoškolské prázdniny utekly jako voda a nový školní rok začal proslovem ředitele: "Přeji všem letošním maturantům úspěšné vykonání maturitních i přijímacích zkoušek." Tyhle slova mi v hlavě zní do teď. A myslím, že tady každému došlo, že tady končí všechna sranda (haha), ale i tak byl ještě docela klídek.
Nicméně se to všechno tak nějak sešlo, že má pocit, že mi maturita pomalu, ale jistě začíná dýchat na krk. Dělá se mi špatně ze všech stokilogramovejch složek a otázka "Tak kam půjdeš na VŠ?" mi už provrtala díru do hlavy.
A myslím, že nejsem jediná. Myslím, že to takhle vidí každý maturant, který je alespoň trochu normální (a nezačal se učit už v listopadu LOL). Takže tímto přeji všem letošním maturantům hodně štěstí a šťastnou ruku při výběru vysoké školy.

Do maturity zbývá 1,86 měsíce, 17 hodin a 29 minut.

talking about this and that.

Ahoj, ahoj,

tak se hlásím znovu na sklonku mých posledních jarních prázdnin.

Dostala jsem teď takovou slinu na psaní, tak se tady zase (snad) rozepíšu.

Abych byla zcela upřímná, tak jsem na jarničky naplánovala tolik věcí, že jsem jich tolik ani zdaleka nestihla. Jediná věc, kterou jsem dokončila a jsem fakt ráda, že to mám za sebou, je moje seminární práce na téma "Chronické neinfekční choroby." Téma na dvě věci, který mi prd dalo. To máte tak, když se ze dne na den rozhodujete o tématu seminárky. Achjo, kdybych si tak 15. nebo kolikátýho ledna vybrala něco jinýho. Ale zas u třídního mi to uspělo dobře, poslala jsem mu to dvakrát na kontrolu a mohla jsem tisknout.

Jo, to je vážně jediná věc, kterou jsem stihla. :D Měla jsem v plánu začít s maturitníma otázkama, ale víte kde to asi skončilo. To samý moje maturitní četba - no přinejmenším jsem dneska začla číst aspoň tu jednu, no...

Ale abych tady na sebe neházela jen samý sra*ky, tak řeknu jen to, že jsem toho přes prázdniny a vůbec za poslední dva týdny vážně nakreslila docela dost (k nahlédnutí přikládám svůj tumblr - www.petatheaesthet.tumblr.com)  a vracím se k tomu, co jsem psala v minulém článku a to, že jsem si vážně našla svůj styl a načerpala i dost inspirace, takže stay tuned.

A abych nezapomněla, tak jsem úspěšně oslavila i své devatenácté narozeniny na jedný megadobrý akcičce. Ale řeknu vám, že devatenáct už není nic moc. Posledních náct a vlastně všechno tak vůbec nějak poslední. Ne, nechci tu načínat žádný téma typu 'moji spolužáci mi budou na vš chybět" a tak, protože tohle není pravda a kdybych tohle řekla, tak bych si jen sama lhala do kapsy. Abych řekla pravdu, tak jsem vážně ráda, že se některých lidí navždycky zbavím, a doufám, že je na pomaturiťáku uvidím naposled. Teď jsem se sama nečekaně dostala k tématu, jak mě vlastně docela dost lidí od nás ze třídy docela zklamalo. Ne, že bych si o nich už teď nemyslela, že to je banda omezenců, ale doteď jsem si vážně upřímně myslela, že mají nějaký hranice. Ještě k tomu dodám, takový náš interní vtípek, jakože 'selekce lidí v druhým pololetí ve čtvrťáku? yo bitch cool'.

Upřímně bych se v tomhle tématu docela ráda ponimrala a pěkně se v tom porochňala, ale začínám mít nehezký pocit a podezření, kdo se k tomuhle blogu už dostal a KDO se nedejbože k tomu MŮŽE ještě dostat!

Další téma o kterým jsem se chtěla zmínit, ale teď už si nejsem jistá, jestli k tomu je co napsat, je můj výběr vysoké školy. Kdo se k tomu ještě nedostal (tady začínám trochu pochybovat, kdo všechno to tady, kromě dearie čte), tak v minulém článku bylo "krátké" shrnutí mé zkušenosti na UMPRUM. Nicméně, tohle byl jeden z mnoha mých (nesplněných) úkolů na jarničky - najít odpovdající VŠ. Jako jo trošku jsem se ve špinavých internetových vodách pošťourala, ale nenašla jsem nic co by plně uspokojovalo moje potřeby. Jediný co je vážně podle mých gusta je škola v Dánsku. Jenže jsem zjistila, že i přes moje vlastní slova, když mi bylo asi patnáct, škola v zahraničí asi není úplně to co bych si představovala. Jeden z mnoha pádných důvodů je i to, že si docela těžko dělám kamarády, takže jsem ráda, že mám pár těch pravých tady v Čechách. Ano říkám to i přes to, že někteří moji "kamarádi" mě ne tak úplně mile překvapili. Takže škola, která mě jako jediná aspoň troch oslovila, je Karlovka a její Dějiny umění. Upřímně teda mě oslovil o obor Tibetanistika, ale tady už i já pochybuji o následném uplatnění a ano, jsem ta která se hlásila na UMPRUM. (komu tohle nedošlo, tak se omlouvám - můj humor). 

Takže jsem přes prázdniny vlastně zjistila, že jsem úplnej nýmand, ale yolo bitch, když mě někam nevezmou tak se na školu zvysoka vyseru a začnu podnikat, i když s otcem na živnosňáku vidím, že to stojí za starou bačkoru.

Na závěr přikládám, jednu moji fotku z mé oslavy devatenáctin.

tleskám tomu, kdo ty moje plky přečetl celý a vřele poděkuji i za jakýkoli smyslu i nesmyslu plný komentář!

find your style.

Ahoj po dlouhé době. :)

Cítím se trochu provinile vůči sama sobě, že jsem slíbila psát "deníky z cest" (nebo jak jsem to pojmenovala), ale nakonec vyšel jen první post. Důvodem proč nevyšly i další, je ten, že jsem byla těžce zklamána nepříjetím na moji vysněnou školu.

Jojo, shit happens, nedostala jsem se ani do druhýho kola. I teď po dlouhý (delší) době mě to pořád docela zamrzí. Takže jsem měla ten týden po tom docela depku, zabrečela jsem si a tak. 

Úplně moc nevím, co k tomu dodat, prostě to nevyšlo, ale docela mě i zamrzelo jak se škola chovala k těm nepřijatým. Co tím chci říct je, že v den vyhlášení výsledků prostě vyvěsili nástěnku před každý ateliér a tam bylo napsáno, že těchto deset jmenovaných postoupilo do druhého kola a kdo se tam nevidí napsán, tak adios bitchachos, vyzvedněte si výkresy a zmizte. Prostě mi to nepřišlo úplně slušný, ale nevím jak bych to změnila. Nevermind, taky jsem trochu čekala, že mi pak přijde email, dopis nebo tak něco, ve kterém bude napsáno, z jakého důvodu jsem nebyla přijata - prostě kdybych to chtěla zkoušet znova, tak na co si dát majzla. Jo dopis mi přišel, ale bylo v něm napsáno to, co už jsem dávno věděla - na školu jste bohužel nebyli přijati. A přitom, když jsem psala na sekretariát umprum (jojo jsem taková otrapka po mamince), tak mi napsali, že mi tyto informace přijdou právě v tom dopise. 

A taky když už jsem v tom stěžování, tak taky rovnou napíšu, že mě vážně štve jak nikde nejde najít co v těch talentovkách bude. Prostě aspoň něco. Dobrý teď vím co se dělá v  prvním kole, ale co se dělá v kole druhém, budu vědět třeba za rok, jestli to budu zkoušet a dostanu se do druhýho kola. A tam budu tak zaskočená, jako jsem byla teď v tom prvním a nedostanu se na tu školu a budu to tam zkoušet znova za dva roky a budu teda vědět už úplně všechno a třeba se tam i dostanu. Upřímně, tři roky promarněný, v tý době bych teoreticky mohla mít už bakaláře někde jinde a to mi pak nějaká umprum může víte co. 

A to se vám ani nebudu zmiňovat, že teď nevím kam jinam na školu.

No upřímně, chtěla jsem se o těch talentovkách zmínit jen okrajově, důvod proč píšu je úplně jiný. A to, že jsem chtěla trochu mluvit o stylu kreslení. Jup téma, který není asi úplně záživný, ale mám potřebu to napsat, protože to je něco, co mě za poslední dva týdny hodně zaujalo a co je zajímavý sledovat u ostatních.

deníky z cest, 10. a 11. ledna

10.ledna
16:10
Je něco málo po čtvrté hodině. Jsme právě nějak kolem Hradce. Jsem v autobuse už asi hodinu a ještě tu taky tak dvě hodiny budu. Můžu vám říct, že nervóznější v životě jsem asi ještě nebyla... No co dodat, jsou to vlastně jen pitomé zkoušky (které by eventuelně mohli změnit 4 roky mé budoucnosti).

18:50
Tak jsem konečně dorazila do ho(s)telu. Cesta to tedy byla náročná, protože jsem se asi dvakrát ztratila v metru :D. Jako pražský metro je jedno z těch nejjednoduších ve kterých jsem byla, ale mohli by trochu zlepšit označení a tak.
Upřímně na hotel si stěžovat nebudu, je to přímo na Václaváku, cena taky dostačující, ale no z fotek ty pokoje vypadaly úplně jinak. Teda teď už spíš chápu, proč ty fotky byly takhle nafocený.
Nervozita stoupla. Pomalu už nemůžu psát ani na klávesnici, jak se mi klepou ruce. Achjo

ověšená jak vánoční stromeček/ večeře + Kdo chytá v žitě

11.ledna
12:30
Volejte sláva, Hááleluja, Takže první kolo talentovek mám za sebou. Ani nevíte jak jsem šťastná, i napříč tomu, že jsem ty přijímačky očekávala uplně jinak.
Abych byla upřímná... hlásím se na obor Módní tvorby a co si budem povídat, tak jsem čekala, že i ty talentovky budou jaksi směřovány právě k módě, nebo přinejmenším designu.
Dostali jsme dva papíry, jeden prázdný, na který jsme měli libovolnou technikou nakreslit "obsah krabičky poslední záchrany na pustý ostrov" a na druhém papíře byl čtverec, obdelník a kolo a do nich jsme měli kreslit zadané úkoly, mimojiné třeba "proud času v černobílé technice" - na tohle zadání myslím nejvíc, protože co jsem tak koukala po ostatních holkách tak sice zvolili třeb zajímavou techniku, ale kdyby to přede mě někdo postavil a řekl, ať řeknu co to symbolizuje, tak rozhodně 'proud času' neřeknu... Na druhou stranu jsem zas trochu rozpačitá z toho svého.
No co dodat, já vím, že každý 'umělec' by měl mít velký rozsah a velké znalosti a tak, ale tohle mi prostě jako obor Módní tvorba nepřijde. No třeba to mělo nějaký záměr no.
Nicméně už to mám za sebou, konečně zase můžu volně dýchat a neklepou se mi ruce. :D
Zítra si jdu pro výsledky tak mi držte všechny palce co máte i nemáte! :

19:20
Po náročném dopolední, uvolňující odpoledne aka tři hodiny nakupování. Je to pro mě totálně relax činnost i když musím říct, že mě teď parádně bolí nohy, ale zato jsem ulovila pár skvělých kousků za skvělou cenu (hahh moje úchlné nakupovací já se projevilo).

čiči hat/ -